Pohádkový místopis města Sezimovo Ústí

Městem Sezimovo Ústí i kolem něj vedou různé cesty. Zdají se nám obyčejné, ale záleží na tom, jak se díváme. Město má totiž dvě podoby. Jednu známe ze všedních dnů. To často chvátáme do školky, do školy, na autobus. V létě si užíváme koupání v řece Lužnici nebo na koupališti Pohoda. Na jaře a na podzim se projedeme na kole po cestách kolem Kozího hrádku. V zimě obdivujeme krásně svítící fontánku v parku.

Město má ale ještě jednu podobu, kterou mohou vidět děti a někteří dospělí. Vám ji ukáže vítr Dujda. On totiž létá nad naším městem křížem krážem. Viděl a zažil toho už spoustu. Nevěříte? Pojďme tedy s ním – od fotbalového hřiště u Lužnice, přes město až na Kozí hrádek. Cestou si můžeme vyprávět příběhy, které Dujda zažil nebo se o nich dozvěděl. Tak co říkáte, jdeme?

1. KOVÁŘ ONDRA

Dujda létá nad naším městem opravdu dlouho. Znal tedy i kováře jménem Ondra. 
Dům a dílna ústeckého kováře stály přibližně v místech, kde je nyní klubovna tábor-ských skautů u fotbalového hřiště u Lužnice. V roce 1420 došlo k vypálení města. Obyvatelé odešli do Tábora. Kovář svůj dům patrně opustil velmi rychle. Možná i proto si nestihnul odnést malý poklad, který byl nalezen pod podlahou jedné z místností. V plátěném sáčku tam bylo 19 stříbrných pražských grošů ražených v 15. století.

Pro spuštění audiopohádky klikněte na obrázek.

 

2. ACH, TI VĚŽOUNI

Tenkrát letěl Dujda kolem kostela v Sezimově Ústí. Nahlédl okénkem do věže. Tam se děly věci!
Současný kostel v Sezimově Ústí byl postaven v letech 1837–1838. V kostele býval ve věžičce malý zvon, ale když praskl, tak nebyl obnoven. Dva velké zvony byly bě-hem světových válek vždy zabaveny pro vojenské účely. Vlastní nové zvony získal  kostel až v roce 1990. Odlil je Petr Rudolf Manoušek. Jmenují se Marie–Anežka a Václav. 27. července 2013 skutečně jednomu zvonu puklo srdce. Opravu provedl Michal Votruba z Myslkovic. Nová srdce dostaly oba zvony.

Pro spuštění audiopohádky klikněte na obrázek.

 

3. NESPOKOJENÝ KONÍK

Dujda je přátelský vítr. Jeho kamarádi jsou i koně v Sezimově Ústí. Rád se s nimi prohání po louce.
Že se koně využívali k práci na poli, v lese i jako dopravní prostředek, to ví každý. Někde se tak používají dodnes. Můžeme je vidět i v různých soutěžích. Víte ale, kdo byli jezdci Pony Expressu? Mohli bychom se s nimi setkat i dnes?
Pony Express byla kurýrní štafetová služba, která v letech 1860-1861přepravovala poštovní zásilky z východního na západní pobřeží Spojených států amerických. U nás se jízdy Pony Expressu pořádají od roku 1985. Jezdci mají předepsanou výstroj i zátěž, jakou měli jejich američtí předchůdci. Jedou vždy dva a úseky jsou dlouhé 20 km. Této akce, která se koná vždy v srpnu, se pravidelně účastní i jezdkyně ze Sezi-mova Ústí.

Pro spuštění audiopohádky klikněte na obrázek.

 

4. FONTÁNKOVÉ VÍLY

Někdy si Dujda musí odpočinout v korunách stromů. Jednou zaletěl do parku v Se-zimově Ústí. Tam se seznámil s fontánkovými vílami.
Věděli jste, že park, uprostřed kterého se nachází fontánka, je vlastně arboretum? Latinské slovo arbor znamená strom. Arboretum je živá sbírka stromů a keřů, kte-rá mívá parkovou úpravu. Arboreta často bývají při odborných školách a slouží pro výuku – takové je i v botanické zahradě zemědělské školy v Táboře. Jiným typem jsou arboreta okrasná, která se zaměřují spíše na to, jak působí na člověka.

Pro spuštění audiopohádky klikněte na obrázek.

 

5. STROM, KTERÝ SE ČASTO PTAL

Dujda je hodný vítr. Vždyť víte, že pomohl fontánkovým vílám. Pomohl také stromu, který roste v parku u kina.
Jasan ztepilý v Sezimově Ústí byl prohlášen památným stromem. Byl vysazen kolem roku 1910 před štít statku Velký dvůr. Pokud by se dodržela tradice – vysazení stro-mu při narození dítěte – měli by k tomu obyvatelé statku hned několik důvodů. Teh-dy se tu totiž narodily čtyři děti.
Statek zvaný Velký dvůr zde  patrně existoval už v 17. století. Obklopovaly  ho roz-sáhlé pozemky – pole a louky. V roce 1939 na těchto pozemcích začala firma Baťa stavět nové město, dnešní Sezimovo Ústí II.

Pro spuštění audiopohádky klikněte na obrázek.

 

6. JOZÍFEK Z HÁJOVNY

Dujda nelétá jen nad městem. Létá i v jeho okolí. Nejčastěji zamíří k lesu a k hájen-ce Nechybě.
Věděli jste, že hájenka Nechyba a les Dřevní, který ji obklopuje, jsou zde velmi dlou-ho? Les se uvádí již v 17. století. Přesnější zprávy o samotné hájence máme z údajů o sčítání lidu z roku 1880. Tehdy zde žil lesník Jan Moose s manželkou Marií, 8 dět-mi a čeledínem Martinem. Chovali také hospodářská zvířata – měli 4 krávy, kozu, prase. Zabývali se i včelařstvím. U domu bylo 8 úlů.
Lípa malolistá u hájenky byla prohlášena památným stromem, a to nejen pro svůj věk (je jí víc než 300 let), ale i pro svou krásu a mohutnost.

Pro spuštění audiopohádky klikněte na obrázek.

 

7. PÁN KOZÍHO HRÁDKU

Dujda chtěl zase jednou navštívit Jezerní paní, ale musel se ještě zastavit na Kozím hrádku.
Kozí hrádek byl založen v polovině 14. století. První písemná zpráva pochází z roku 1377. Když mistr Jan Hus musel opustit Prahu, přišel v roce 1413 právě na Kozí hrádek. Dokončil zde některé spisy a kázal mezi ploty, pod lipami a v lese. Brzy však z nejasných důvodů hrádek opouští a pobývá přímo v Sezimově Ústí.
Kozí hrádek zanikl patrně v roce 1438. První větší archeologický průzkum zde na počátku 20. století prováděl Josef Švehla, učitel a amatérský archeolog. Dnes je Kozí hrádek prohlášen národní kulturní památkou.

Pro spuštění audiopohádky klikněte na obrázek.

 

Pohadkovy_mistopis_brozurka.pdf 

Na projektu spolupracovali:
Jindřiška Bumerlová – autorka pohádek a doprovodných textů
Alena Bláhová – četba pohádek, korektury textů
Dana Mikesková – ilustrace, místopisná mapa

Zůstaňte informováni o našich novinkách

Přihlašte se k odběru našeho newsletteru a budeme vám zasílat novinky přímo na e-mail.